Teplotní zkoušky

Různé druhy magnetů mají různou odolnost vůči teplotě. Při překročení mezní teploty dochází k postupné ztrátě magnetizace. Tento přechod se skládá z vratné a nevratné složky a nemá charakter ostré hranice - viz Pojmy v magnetizmu – Teplotní a časová charakteristika. O teplotní odolnosti svědčí základní měření hysterezních smyček v závislosti na teplotě – viz Měření magnetických vlastností. Pro jednoduchou kontrolu teplotní odolnosti se využívá měření povrchové magnetické indukce a magnetického toku. Magnet je podroben teplotnímu cyklu t_o ... t_k ... t_o, kde t_o je pokojová teplota a t_k je testovaná kritická teplota. Doba expozice na t_k se řídí velikostí magnetu, minimálně 20 min. Porovnává se hodnota před teplotním cyklem a po něm. Maximální povolený pokles je 5 %.

Teplotní chování magnetů rovněž ovlivňuje přítomnost magnetického pole. Při souhlasné orientaci s vektorem vnitřní magnetizace se účinky teploty do jisté míry zeslabují, při opačné orientaci zesilují. To hraje významnou roli při testování sestav magnetů například v elektromotorech. V těchto případech se musí zkoušet teplotní odolnost na sestavě obdobné reálnému použití.